﻿&editionNumber=45
&editionVolume=3559

&centralHeader="SPOJENCI JSOU ROZTAŽENI NA NĚKOLIKA FRONTÁCH"

&mainArticleHeader="SPOJENCI SE BRODÍ DEŠTĚM A BAHNEM U OVERLOONU A VENRAY"

&mainArticleText="Po neúspěchu operace Market Garden mohli Němci upevnit své síly kolem výběžku vzniklého při spojeneckém pokusu obejít Siegfriedovu linii a otevřít cestu na Berlín. Porážka Spojenců u rýnského mostu v Arnhemu umožnila Němcům zastavit jejich postup jižně od Dolního Rýna. Úzké obsazené území vedlo z Belgie přes jihovýchod Nizozemska. Němci využili terén a zaútočili na výběžek z předmostí na Máze u Venla. Předmostí zasahovalo přes Peel, bažinatou oblast protkanou kanály, která spojenecký postup dále komplikovala. Spojenečtí velitelé usoudili, že největší šanci nabízí útok ze severu; k tomu však museli dobýt Overloon a Venray na cestě k osvobození Venla.
Operace Aintree postupovala na Overloon, kde americká 7. obrněná divize utrpěla těžké ztráty a její první útok byl odražen. Poté byla 7. divize odeslána na jih a připojena k britské 2. armádě jako klamná síla. Prováděla demonstrační útoky na východ a úspěšně odlákala mnoho německých jednotek do oblasti Deurne-Weert. Druhý útok vedly britská 3. pěší a 11. obrněná divize. Britové nedopadli o mnoho lépe než Američané a utrpěli těžké ztráty, ale podařilo se jim obsadit zbytky Overloonu. Postup na Venray byl ještě ničivější a nejkrvavější byl boj u potoka Loobeek. Tok rozvodnily silné podzimní deště a jeho břehy zaminovali němečtí ženisté, což způsobilo chaos v britském 1. praporu Royal Norfolk Regiment. Bitva o Overloon si vyžádala přes 2 500 vojáků a desítky tanků americké výroby, takže je dosud jedním z nejkrvavějších střetnutí nizozemského tažení.
V nejlepším případě jde o Pyrrhovo vítězství. Kvůli katastrofálním ztrátám při bojích o Venray Spojenci zastavili postup na Venlo. Posily potřebné k pokračování nebyly k dispozici, protože je vyžadovaly důležitější cíle v oblasti, zejména operace u ústí Šeldy vedoucí k životně důležitému přístavu Antverpy. Spojenci se nyní zřejmě spokojí s vyčkáváním na německé síly u Mázy a doufají, že je vytlačí P-47 a Typhoony v roli přímé pozemní podpory."

&secondaryArticleHeader="HLAVNÍ MĚSTO ESTONSKA DOBYTO PŘI NOVÝCH OFENZIVÁCH RUDÉ ARMÁDY"

&secondaryArticleText="Po úspěchu operace Bagration v Bělorusku navázaly sovětské armády pobaltských frontů dalším postupem a zatlačily německou skupinu armád Sever do obranného prostoru na Kuronském poloostrově. Dne 14. září zahájily sovětský 2. a 3. pobaltský front rižskou ofenzivu proti obranným liniím německé 18. armády od lotyšské Madony k ústí řeky Väike Emajõgi. Hlavním cílem frontu u Emajõgi, tvořeného 140 000 muži sovětské 2. úderné armády, bylo prorazit koridor pro obrněné jednotky na sever a odříznout armádní skupinu Narva od zbytku skupiny armád Sever. Museli přitom prorazit vyčerpaný 2. armádní sbor s pouhými 4 600 vojáky a bez obrněné podpory. 3. pobaltský front rozmístil na 90 km dlouhé sporné frontě 300 obrněných vozidel a přes 2 500 děl. U Narvy byla situace pro 15 000 mužů německého 3. tankového sboru SS o něco příznivější; proti nim stálo 55 000 vojáků sovětské 8. armády podporovaných 2 000 estonskými bojovníky za svobodu.
Němci odpověděli operací Cäsar, protiútokem proti Bagramjanovým silám ve výběžku jižně od Rigy s cílem narovnat frontu do zvládnutelné linie. Hlavní údernou silou byl XXXIX. tankový sbor Dietricha von Sauckena a 3. tanková armáda byla podřízena skupině armád Sever. Operace přímo reagovala na sovětskou rižskou ofenzivu zahájenou 14. září, jejímž cílem bylo rozdělit německé skupiny armád a obklíčit armádní skupinu Narva. Už po třech dnech byl německý útok prudkostí sovětské armády a letectva zcela zastaven a Němci museli přejít do obrany.
Mezitím 17. září zahájily síly Leningradského frontu tallinnskou ofenzivu s cílem znovu získat estonské hlavní město. Sovětská 2. úderná armáda postupovala a rozbíjela obranu německého 2. armádního sboru podél Emajõgi u Tartu. Němci dokázali sovětský postup zpomalit natolik, aby byla armádní skupina Narva bez komplikací evakuována z estonské pevniny, což plánovali už od února 1944. Následujícího dne ústavní estonská vláda převzala od německých okupantů všechny vládní budovy v Tallinnu a 22. září město jednotky Osy zcela opustily. Do 26. září Leningradský front obsadil zbytek pevninského Estonska a po celé zemi propukly oslavy."

&fakeArticle1Header="TISK: LINDBERGH SESTŘELIL JAPONSKÉ LETADLO"

&fakeArticle2Header="SOVĚTI OBSADILI FINSKÝ PŘÍSTAV V OBLASTI PETSAMA"